Tradiční únorová jízda do Bochova

Autor : Vladimír Pešík    Vloženo : 25.04.2012 11:05  Přečteno : 115 x   Počet komentářů : 0

se bohužel neuskuteční. Naše příznivce musíme zklamat, ale vážná závada na nápravové převodovce motorového vozu M 131.1386 nám neumožní uskutečnit jízdy nejméně do léta tohoto roku.
Opravu nápravové převodovky nebylo možné provést z toho důvodu, že vlastník motorového vozu se odmítl podílet na opravě, ač je k tomu ze zákona povinen. A my opravdu nemáme zbytečné statisíce, abychom opravu provedli ve vlastní režii, tak jsme museli vozidlo odstavit.
Vztah vlastníka k motorovému vozu ostatně procházel a stále prochází poměrně bouřlivými a občas překvapivými změnami. Zpočátku (okolo roku 1995) byl vůz považován za historické a nedotknutelné dědictví obce (nyní již města) a tady o prodeji nesměla padnout ani zmínka a padla-li, budila upřímné rozhořčení. Tak tedy došlo nakonec k pronájmu.

O řádné prodloužení nájemní smlouvy marně usilujeme v současné době již osmý rok. Osm roků jsme v nejistotě. Osm roků trpělivě nasloucháme podmínkám, za kterých by bylo eventuelně možno motoráček dále pronajmout nebo i odkoupit a snažíme se jim vyhovět. Osm let nám díky neujasněné situaci do budoucna unikají granty na větší opravy a další příležitosti. Je zapotřebí obnovit lak, interiér…
Když se konečně město v roce 2007 rozhodlo (v mezidobí totiž nebylo mimochodem vůbec jasné, komu vozidlo vlastně patří a s kým se může jednat), že motoráček asi tedy prodají, pak nastala situace, kolik by vlastně mělo za něj chtít. Pravda, motoráky se běžně neobchodují, a tak přišla doba dohadů, kolik by to tak mohlo být...a začaly létat cifry jako např. 408.000 Kč. Zjistili jsme, že to byla pořizovací cena nového motorového vozu, za kterou si město dalo vůz do majetku asi v roce 2007. Tuto cifru jsme samozřejmě rozporovali s tím, že k 1.5.1984 činily oprávky stejnou sumu a zůstatková cena je tedy 0 Kč. Znalecké posudky na cenu vozu, které jsme obstarali, neměly žádnou váhu. Město nakonec vyhlásilo výběrové řízení s cílem dosáhnout maximální ceny. Tím začaly postupně padat mýty o motoráčku jako dědictví, o žáčcích (dnes už vlastně jejich rodičích), kteří by měli něco z motoráčku, který před lety zachránili, mít a podobně. Postupně se ze hry vytratili i místní železniční modeláři, kteří mohli od nás dostat další příspěvek na činnost ve výši 60.000 Kč. Nabídka jízd kamkoliv pro školu či město nejméně 2x ročně za režijní náklady též nebyla zajímavá, ani předkupní právo k motoráčku, ani sponzorský dar nabídnutý jedním z našich členů škole v této souvislosti ve výši přes 100.000 Kč… Když to vše sečteme a podpoříme naší nabídkou částky 220.000 Kč dostaneme zajímavou sumu… ale ani to nebylo evidentně dostačující.
Na výroční členské schůzi spolku na počátku letošního roku byl výbor spolku podroben značné kritice od členů spolku v této záležitosti. Byly mu stanoveny jasné mantinely dalšího postupu a zejména časové hledisko. V létě tohoto roku bude patrně o motoráku a jeho dalším osudu rozhodnuto. Nebudeme však nadále o jeho získání usilovat za každou cenu jako v minulosti a jak se patrně od nás očekávalo.
A protože nic neponecháváme náhodě, tak již intenzívně pracujeme na náhradním řešení, aby kontinuita našeho konání byla udržena i ve dvacátém roce života spolku.