T 211.0512

Motorová lokomotiva je dvounápravová, s oběma dvojkolími hnacími, vedenými rozsochami a odpruženými jednostupňově listovými pružnicemi. Lokomotiva je typická poměrně dlouhým představkem, na jehož jednom konci je umístěna kabina strojvedoucího přístupná z čelní plošiny jedinými dveřmi. Lokomotiva je poháněna spalovacím motorem TATRA 111A známým též z motorových vozů M131.1. Jde o vzduchem chlazený atmosférický dvanáctiválec s válci ve dvou řadách do V o výkonu 120 kW. Lokomotiva má čtyřstupňovou mechanickou převodovku ČKD M 150-4 odvozenou z převodovky Mylius. Lokomotiva má tlakovou brzdu Westinghouse s brzdičem Škoda N/O, dále přímočinnou tlakovou brzdu a ruční brzdu. Hmotnost vyzbrojené lokomotivy je cca 22.000 kg. Délka přes nárazníky 7.240 mm, šířka 2.600 mm, výška 3.350 mm, rozvor 2.800 mm, průměr dvojkolí 920 - 1.000 mm. Lokomotiva disponuje nádrží na 350 litrů motorvé nafty, která se zbrojí buď horem z kapoty, nebo křídlobou pumpou z úrovně kolejí. Maximální rychlost 40 km/h. Vytápění kabiny strojvedoucího se děje naftovým teplovzdušným agregátem umístěným pod rámem vlevo. Palubní napětí 24 V obstarávají dvě autobaterie. Lokomotiva je co do konstrukce i údržby poměrně jednoduchá. To je vyváženo tím, že je z pohledu strojvedoucího málo odpružená, je značně hlučná a ne úplně dobře topí. Ovládání lokomotivy je jednoduché a stejné jako u motorového vozu M131.1 (předvolí se požadovaný převodový stupeň, spojkovou pákou se spojka nejdříve rozepne, zařadí se požadovaná rychlost a spojka se vracením spojkové páky do původní polohy postupně sepne). Typickým místem používání těchto malých, nenáročných a i proto oblíbených lokomotiv určených především k posunu byly a jsou nejrůznější vlečky a depa.

Přezdívky: prasátko, skokan, rochně, dvěstějedenáctka, Svinějednahnusnáconechcechytnout (indiánská přezdívka kmene Nawahoo).

 

Naše lokomotiva T211.0512 (Dědkostroj)

Lokomotiva byla vyrobena v roce 1957 pod výrobním číslem 3951(?). Do provozu byla předána z výroby pod číslem T 211.0512 dne xxxxxx jako T 211.0512 do xxxx.

Z jejího provozního nasazení se nám podařilo zjistit, že .....

......

Posledním působištěm lokomotivy byla vlečka ZUD ve Zbůchu. Spolu se zánikem vlečky hrozil i zánik lokomotivy.

Naštěstí jí získal na podzim roku 1999 člen našeho spolku. Lokomotiva odjela po opravě spojky a drobných opravách v listopadu 1999 z vlečky vlastní silou. Poté byla vlečka ihned vytrhána, ač dle našeho názoru skrývala značný potenciál (stavebniny, výroba betonových výrobků a skruží, velkosklad PHM a plynu, zpracování lupků...). Hlavním důvodem byl požadavek SŽDC na značný roční poplatek za zaústění vlečky do tratě Plzeň - Domažlice a údržbu zabezpečovacího zařízení, který snad měl dosahovat šestimístné cifry. 

Renovace lokomotivy měla značně střídavou intenzitu než bylo rozhodnuto s definitivní platností, že tento stroj zatím počká a zprovozní se Bivoj (T 211.0040). A tak se podařilo částečně obrousit a základovou barvou částečně natřít skříň lokomotivy. Lokomotiva je t.č. neprovozní.

Protože se jedná o vůbec nejstarší zachovanou průmyslovou lokomotivu tohoto typu a je navíc v původním stavu s minimem zásahů, oslovujeme různé instituce s žádostí o finanční pomoc o její zprovoznění, které by si určitě zaloužila.

 

Stav prací k 25.4 2005